Udidlo-Součást uzdění, které se vkládá koni do huby. Je napojeno na lícnice, do kroužku se upínají otěže. Slouží k ovládání koně. Užívá se hodně typů udidel: jednokroužkové s lomeným udítkem, lomené udidlo s olivami, lomené udidlo s roubíky, nelomené udidlo, pelham s pevnými nebo pohyblivými hýbly

Udítko-Část udidla procházející hubou koně

Uherská pošta-Pětispřeží, dva příojní koně a tři vpředu, jezdec stojí na hřbetě příojních koní

Uherský styl zápřeže-Poprsní postroje, rovný bič, lehký kočár, kroj, temperamentní spřežení

Úhoří pruh-černý nebo tmavý hřbetní pruh, táhnoucí se od kštice až po kořen ocasu. Typický znak původních divokých koní. Objevuje se u primitivních plemen plavého nebo šedého zbarvení

Úprava hřívy a ohonu-Hříva složená z vlasin ( slabší typ žíní ) se kromě česání přistřižuje na různou délku nebo zaplétá. Při česání se hříva obyčejně klade na jednu stranu krku, u jezdeckých koní vlevo, u kočárových na vnější stranu, u pracovních naopak na vnitřní. Na krátko se stříhá u koní sportovních, např. u pólo poníků , aby nepřekážela, nebo u těžkých chladnokrevníků, aby vynikla mohutnost šíje. Zaplétá se u dostihových a sportovních nebo u těžkých tažných na přehlídky. Ohon se stříhá nakrátko, svazuje v uzel, proškubává a prostřihuje nebo ovazuje. Platí předpisy pro jednotlivá plemena dle standartu

Uvolněnost koně-Fyzický a psychický stav, při kterém se pohybu koně zúčastňují pouze svaly, které jej podmiňují, zatímco ostatní svaly zůstávají volné, kůň má přirozené, vláčné pohyby

Uzda-Na rozdíl od uzdečky má ještě pákové udidlo, dvoje lícnice a dvoje otěže, podpínací řetízek

Uzdečka-Jednoduchý druh uždění jezdeckých a dostihových koní. Složení: čelenka, nátylník, lícnice, nánosník, podhrdelník, podbradník, udidlo, otěže

Uzdění-Důležitá část postroje, zajišťující ovládání koně. Základem je ohlávka jezdecká nebo postrojová, ovládání koně zaručuje udidlo vložené do tlamy koně, které jezdec nebo kočí ovládá otěžemi nebo opratěmi. Existuje mnoho typů uzdění podle účelu i podle vlastností koní